Po tom nejcennějším obvykle šlapeme...

Platí to nejen v obecném slova smyslu, ale v případě kamenů doslova. Napadlo vás někdy, co asi musí pamatovat obyčejný kamínek u cesty s ohledem na jeho věk? 

A co třeba drahé kameny?

Obdivujeme krásu, lesk, cenu, ale možná si málo uvědomujeme, že to nejcennější, jsou jejich vzpomínky. Když si pořídíte, nebo prostě jen seberete někde v údolí obyčejný kamínek, máte v ruce pomalu celou historii země.

Napadlo vás někdy, jak by bylo bezvadné, kdyby si člověk mohl s takovým kamenem promluvit, kdyby mohl vyprávět? 

V té chvíli si člověk uvědomí, jak sečtělý je proti němu kámen, který tu byl před ním a bude ještě hodně dlouho po něm.

Člověk a kámen k sobě patří. 

Nevybíráme si kameny, oni si vybírají nás.

Ten, který vás upoutá, který vás bude něčím přitahovat, který budete chtít mít, je tím, který právě potřebujete.

Každý kámen má svou energii a každý umí něco jiného.

Nezapomeňte, než si ten svůj dáte na tělo opláchnout vodou a občas nechat nabít. Některé kameny jsou sluneční, jiné měsíční a jiné se nabíjí v zemi.

K jejich umění pokaždé uvedu, o jaký se jedná, abyste věděli, kde ho nabíjet. 

Stačí ho ponechat na okně, nebo třeba na den zahrabat, případně se mu líbit ve sklenici s vodou, anebo dokonce na syrovém mase.